Chybíš mi....moře
Dnes jsem si dala horkou koupel a nasypala do ní modrou sůl, co mi darovalo moře…
Někdy mi tolik schází…a tak si aspoň do malé vany nasypu pár zrnek, které mi připomínají tu všeobjímající krásu.
Miluji moře. Je nádherné, nespoutané, hluboké, nekonečné…
Zavírám oči a vzpomínám na ten pocit, kdy jsem se do něj oddaně nořila a nechala se pomalu objímat jeho náručí, něžně konejšit vlnami které se šplhaly po mém těle stále výš a já nemohla popadnout dech, jak byly studené, ale bylo mi krásně a šla jsem stále dál a hlouběji…
Pohltilo mě moře a já sním splynula do jedné nekonečné krásy a od té doby po něm toužím a hledám jej v řekách, jezerech, rybnících i loužích, každá krůpěj vody mi jej připomíná…jenže neumím žít u moře, nenarodila jsem se tam a nemám ani odvahu za ním utéct…jsem ustrašený snílek a tak mi nezbývá než si občas napustit malou, bílou vanu, vsypat do ní pár modrých zrnek, ponořit se, zavřít oči, vnímat tu vůni a alespoň ve svých představách a vzpomínkách být zase pohlcena mořem….
